|
Když jsem před dvěma lety poprvé vešel do malého domku uprostřed
městečka Luže, nevěřil jsem svým očím a vlastně i uším. Nade
dveřmi bylo sice napsáno: Základní umělecká škola Luže, ale
uvnitř to vypadalo jako v ateliéru na AVU. Na stěnách spousty expresívně
laděných kreseb, na skříních a v koutech barevné objekty z těžko
identifikovatelných materiálů. Kolem stěn plné desky dalších
kreseb, skic, návrhů … Prostorem zněl hardrock a uprostřed toho všeho
posedávali kluci a holky s tužkami a štětci v rukou. Mezi nimi se
pohyboval s pláštěm umazaným od barev chlapík, kterému někteří
říkali pane učiteli a jiní zase Jardo. V tom hlaholu bylo těžko k
poznání, kdo tam vlastně vyučuje a kdo je žákem, protože všichni
komentovali všechno. Byla sobota dopoledne a já jsem si tam připadal
jako v athénské diskusní škole.
Přiznám se, že mne tenkrát atmosféra školy nadchla. Dynamické práce
odpovídající mentalitě a věku žáků, svobodný přístup a
nadhled učitele, schopnost tvrdé a přesto nezraňující kritiky, umění
diskuse, ve které není důležité, kdo je žák a kdo učitel, společné
nadšení pro jakoukoliv „neozkoušenou věc“, to vše dělá z lužské
ZUŠ ojedinělou výtvarnou školu v republice.
Někteří žáci docházejí do své „zušky“ přes deset let, někteří
se na soboty a neděle vracejí z pražských výtvarných škol. Všichni
ale mluví o svobodné atmosféře lužské školy.
Středem celého toho vření je samozřejmě učitel Jaroslav Košvanec.
Nevím, nakolik tuto atmosféru vytváří jeho otevřená osobnost,
pedagogické schopnosti, kreativita ... . Jediné, co vím, že ve škole
je 7 dní v týdnu, a když se bavíme o „zušce“, hned mne zasvěcuje
do dalších plánů, které společně se svými žáky mají.
Vím, že přístup, se kterým se zde vyučuje, není možné aplikovat
kdekoliv. Hodně záleží na klimatu v obci, na nadhledu kolegů a
vedení, na kvalitě žáků. V každém případě se v lužské ZUŠ
odehrává něco, co stojí za pozornost.
Dnes tedy společně se žáky „zušky“ otevíráme v galerii ART již
druhou společnou výstavu. Po té první s názvem „Ještě malá,
ale přesto křídla“ (měla mimochodem veliký ohlas) ta dnešní představuje
pod názvem „Každý někdy někoho“ výsledek roční práce výtvarného
oboru ZUŠ Luže.
Luboš Jelínek
P.S. Je možné, že za 50 let budou kunsthistorici zkoumat, proč v
okolí Luže žije tolik kvalitních kumštýřů. Snad jim tento text
pomůže.
|